nositel Řádu Bílého lva in memoriam

Jak vypadá hrdina ? Tedy ten skutečný, který má své jméno, svůj příběh. Media, televizní obrazovky

jsou plné hrdinů, ale přesněji řečeno těch virtuálních hrdinů, ti skuteční stojí zapomenuti někde v koutě.

Mnozí z nich bojovali na špatné straně, nebo měli nevhodný kádrový profil. To vše z pohledu úhlu času

Jejich slavná jména jsou již zapomenuta. Dnešní kádrováci kádrují mnohé i po jejich smrti. Pravda, už

se nepopravuje, ani nefárá do uranových dolů za trest. Přesto jejich statečnost prochází důkladnou

kádrovou kontrolou. Proto zmizeli z veřejného prostoru hrdinové druhého odboje, příkladem je Julius

Fučík, či Jožka Jabůrková,.... Byli komunisty, věřili této myšlence, tak jako Vančura, Seifert, Wolker,

Nezval,.. dokonce i ten smíchovský tank s rudou hvězdou se prohřešil, se musel pakovat z Prahy.

Vlastenectví, či láska k národu, vlasti se dnes příliš nenosí. Přitom právě tyto vlastnosti pomáhaly našim

předkům přežít hrůzy obou světových válek. V nich se rodili skuteční hrdinové, byli nám vzorem , žili ve

vzpomínkách našich rodičů, dědů... Jejich jména zdobila ulice, náměstí, pomníky. Jedním z nich byl i

Alexander Bubeníček. I jeho jméno zapadlo ve víru času i kádrových čistek, přesto jeho osud a jemu

Podobných, by neměl být zapomenut. Nehledejme hrdiny někde v dáli, často jsou vedle nás.

Příběh Budeníčka splňuje všechna kritéria o statečnosti, dokonce má v sobě i kus tajemna, v jiné době

by byl námětem pro super filmový scénář. V době 20.století kdy žil, byly statisíce těchto příběhů, dvě

světové války. Posuďte sami. Alexander Bubeníček byl volyňákem, legionářem, interbrigadistou, …..

Byl i komunistou, to vše je spojeno v jedné osobě. Každá kapitola jeho života budí úctu. Přitom existují

stále ještě bílá místa v jeho životopise. Jeho cesta životem skončila v 39letech hrdinskou smrtí v bitvě u

řeky Morelly ve Španělsku. Po matce Boženě Votavové, provdané Bubeníčkové, byl z rodu Votavů

z Velvar. Jeho otec Jan Bubeníček byl sládkem. Rodiče Alexandra jako desetitisíce jiných, koncem

19. století odcházeli za lepšími životními podmínkami do Ruska. V Moskvě 20.2.1899 se Alexander

Bubeníček narodil. Zde začíná jeho příběh.

Jeho bohatý život je historickým pohledem na události z počátku 20. století. Byl levicovým politikem, ovlivněným událostmi v Rusku 1917. Viděl hrůzy války již od svých 18let. Bojoval u Zborova v řadách rakousko-uherské armády. Ještě před touto památnou bitvou přešel na stranu ruské armády. V dokumentech se uvádí datum zajetí 18.6.1917. V létě 1918, ještě před vznikem ČSR, vstoupil do čs. legií. S legiemi absolvoval celou cestu po magistrále až do Vladivostoku. Následně se lodí vrátil do své vlasti. Zde končí jedna kapitola jeho života. Druhou kapitolou je jeho meziválečná politická činnost. Krátce po návratu do vlasti vstupuje do nově vzniklé komunistické strany. Ve 20. letech se stal funkcionářem komunistického svazu mládeže. Na jaře 1926 odjel studovat dvouletou Mezinárodní leninskou školu v Moskvě. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 kde Klement Gotwald a další mladí ovládli KSČ, .byl ve svých 30ti letech zvolen do ÚV v nepřítomnosti, protože v té době byl vězněn na Pankráci v Praze za politickou činnost. V letech 1929 – 1936 byl členem ÚV KSČ, 1930 vedoucím tajemníkem KSČ na Ostravsku, 1931 – 1936 kandidát politbyra ÚV KSČ, 1936 – 1937 organizoval akci čs. dobrovolníků na pomoc španělským republikánům. Na jaře 1937 odjel do Španělska, zde se do bojů zapojilo na 3000 čs. dobrovolníků. Stal se politickým komisařem mezinárodní brigády Karla Liebknechta. Později zástupcem komisaře 129. mezinárodní brigády. Padl v boji na levantské frontě 4.dubna 1938, při krytí ústupu své jednotky z obklíčení u řeky Morelly. Jeho smrt byla krutá. října 1949, prezident republiky udělil A. Bubeníčkovi Řád Bílého lva za vítězství I. stupně in memoriam, jako uznání jeho zásluh o československý stát i za jeho činnost v řadách interbrigadistů proti nastupujícímu fašismu. Tento vysoký řád převzala jeho sestra Olga Týmová. Nám následníků náleží uchovávat jeho památku, ale i těch ostatních statečných předků mnohdy zapomenutých, nebo dokonce ještě jednou popravených. Pokusme se o to.